sobota 16. dubna 2016

Recenze ⭑ Stalinovy krávy ⭑ Sofi Oksanen

Autor: Sofi Oksanen
Originální název: Stalinin lehmät
Přeložila: Linda Dejdarová
Obálka: Pavel Hrach
Nakladatelství: Odeon; edice Světová knihovna (svazek 120)
Rok a místo vydání: 2012, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 400
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-207-1405-3

O knize:
Hlavní hrdinka Anna je bulimička, napůl Estonka, žijící ve Finsku. Vzpomíná na své cesty s mámou do Estonska, když byla dítě. Vzpomíná, co se smělo a co ne. Matka ji naučila lecčemu. Třeba jak rozeznat cizince či kurvy už od pohledu. Vzpomíná na dvojí život – jeden v Estonsku, druhý ve Finsku. A do toho řeší svůj současný život. Svou bulimii, hubnutí, postavu, jídlo. Svůj vztah k chlapům apod.

Můj názor:
Příběh se odehrává ze dvou pohledů. Anna vzpomíná na původ své matky, cesty do Estonska a život ve Finsku. A je tu problém s bulimií a anorexií. A pak Katariina. Estonka provdaná za Fina, její život před svatbou, její problémy, ale i problémy její rodiny a jejich přátel s "tamtěmi". Každá žena je označená jiným písmem (normální a kurzíva), takže se rychle zorientujete. Čas tu ubíhá rychle a hodně se přeskakuje. Jednou jste v současnosti u Anny a vzápětí u Katariiny v roce 1977. Trochu se mi pletla jména. Irmeli, Leeve, Maria… Ne že bych ty jména neznala, ale chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala v příbuzenských vztazích.

Dostaneme se i do vzdálené minulosti, 40. a 50. let minulého století, kdy Rusové ovládli Estonsko. Oksanen tu nejen rozebírá tehdejší vztah Finů a Estonců. Jak se Finové chovali a za co je považovali. A nejen vztahy Rusů k Estoncům. Co vše museli podstoupit. Zde konkrétně Annina rodina a jejich blízcí přátelé. Ale hlavně to, jakým způsobem se se vším tím Anna vypořádá. Co vše musela podstoupit a jaký to na ni mělo vliv.

Když nad tím přemýšlím, Finové se k nim chovali jako hovada. Prý se o tom všem korektně mlčelo, ale Sofi Oksanen o tom otevřeně promluvila, tedy napsala knihu. A určitě tím vyvolala rozporuplné pocity a hnula svědomím mnoha Finů. Měli by se stydět, ano měli. Sofi je sama původem napůl Finka, napůl Estonka. Takže psala ze své vlastní zkušenosti. Což této knize dává víc na své autentičnosti.

Kapitoly jsou krátké. Třeba jednostránkové nebo třístránkové, takže se to čte dobře. Na druhou stranu jsou odstavce někdy dlouhé, třeba na půl stránky. A přímá řeč se tu moc nevyskytuje. Ale celkově to jde. Ty kraťoučké kapitoly to kompenzují.

Na tuto knihu musíte mít odvahu a náladu. Já sama jsem se k ní vrátila asi po dvou letech. A pokud Vás zajímá tato problematika, nebude to problém.

Bodování:

2 komentáře:

  1. Na tuhle knihu se chystám už tak strašně moc dlouho. Snad se k ní někdy (brzy) dostanu a budu ve správném rozpoložení, aby mi příběh dal to, co má.
    Měj se krásně, Ivet :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ráda bych napsala, že knihu doporučuji, ale to by byla lež. Ne každému sedne a ne každý ji skousne. Mnohem víc se mi líbila Očista. Ale určitě si ji přečti, jsem zvědavá na Tvůj názor :)

      Vymazat

Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)