pátek 14. července 2017

Recenze ⭑ Cestovat nalehko ⭑ Tove Jansson

Autor: Tove Jansson
Originální název: Resa med lätt bagage
Přeložila: Jana Holá
Doslov napsala: Eva Bartoňová Veselá
Nakladatelství: Orsini
Rok a místo vydání: 2017, Praha
Vazba knihy: vázaná
Počet stran: 174
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-903748-6-7

O knize:
Tove Jansson milovala přírodu a cestování. Její povídky jsou tímto ovlivněny a doladěny něčím dalším. Láskou nebo třeba svobodou. Jako švédsky mluvící Finka milovala také moře, lodě, ostrovy a zachmuřené počasí. Zabývala se jimi bezmála třicet let a tím jsou její povídky vypilovanější a čtivější. Povídková sbírka Cestovat nalehko nabídne veliké množství nevšedních příběhů, které se zaryjí do mysli nejednoho čtenáře.

Můj názor:
Tove Jansson mám hrozně ráda. Její muminky mi učarovali, a tak neustále vyhlížím další její knížku. Jaké štěstí mě zaplavilo, když vyšlo Cestovat nalehko. Netušíc, o čem kniha vlastně je, okamžitě putovala do košíku a doma jsem se pak s nadšením do ní pustila.

Cestovat nalehko je vlastně knížečka o necelých 180 stránek obsahujíc 12 povídek. Tove Jansson napsala nepřeberné množství povídek a psala téměř každý den. Nakladatelství Orsini (které mi hrozně zní finsky a dodnes jsem o něm neslyšela) vydalo první sbírku a já jsem za to neskutečně ráda. Navíc se mi hrozně líbí obálka. K názvu knihy se bezesporu hodí. Vypadá tak lehce a nenuceně. Spolu s knihou mi do sbírky také přišla záložka vytvořena ve stejném vyobrazení (tu jsem Vám ukazovala v tomto článku) a vůbec se mi nechce ji používat, jak je vyvedená :)

Každá povídka je zcela jiná, také vypráví o něčem jiném. Jsou nevšední, zvláštní a některé moc pěkné. Knížka začíná dopisy od jedné japonské fanynky psané pro Tove. Ve výsledku se dovíme, že se vlastně jedná o takzvané haiku. Musím říct, že je to zajímavý začátek a takové jinaké. Hned na to navazuje povídka, která mě sice moc nenadchla, ale ty další jsou parádní. A stejně jako u jiných povídkových knížek, i tady je některá lepší a jiná horší. Navíc mě zaujala přímá řeč. V těhle povídkách se hodně mluví, ale přímá řeč není vůbec značena a okamžitě je vnesena do děje. Zprvu jsem byla zmatená a říkala si "co to?", ale když jsem si zvykla, vůbec mi nepřišlo, že by bylo něco jinak. Právě naopak, k téhle knize se to tak nějak hodilo. Hlavní hrdinové jsou všichni zúčastnění. Muži, ženy a děti všech věkových kategorií z různých míst a druhu společnosti.

Když se zaměřím na povídky jako takové, jak jsem poznamenala výše, najdeme jich zde 12. A v té první máme přepsané dopisy a hned se zapojíme do samotných příběhů. Nejvíce mě bavily až ty poslední, a sice Rajská zahrada, Les, V cizím městě a Nákupy. Ty byla takové tajemné a nutně jsem potřebovala vědět, jak to celé dopadne a proč a čeho se tak všichni báli. Rajská zahrada byla zase na způsob detektivky, kdy hlavní hrdinka měla přijít na to, proč jedna paní nemá ráda druhou a já opět chtěla vědět, co se dozví a jak to mezi nimi skončí. Dokoná svou výhružku a použije nůž? Letňátko byla zase divná povídka. Chlapec, který má takové množství otázek, že každý dospělý musí zešedivět. V podstatě nic divného, říkáte si. Ale bylo to tak zvláštně napsané, že jsem čekala nějakou botu. A ona nepřišla... Smrt tělocvikáře byla zase zajímavá a taková zvláštní. Strašně moc jsem se chtěla dovědět, proč se oběsil a jestli za něj někdo bude truchlit. Vypadalo, že ano, ale pak se to tak zamotalo, až mi z toho bylo smutno. Poslední povídku, kterou zmíním (však už jich bylo dost :)), je Rackové. Také vyvedené, na ostrově, kde žijí samý rackové a jen hrstka lidí se mezi ně odváží. Když jsem to četla, zaplavila mě touha se na onen ostrov vydat a prožít to také. Ta krajina tam musí být úžasná a strašně jsem jim záviděla. Teda... Arneho bych uškrtila, protože nervy bych s ním rozhodně neměla a hrozně jsem se divila, že ho tam vzala... Protiva jeden!

Na konci toho všeho najdeme doslov nazvaný Cestovat nalehko - Sen Tove Janssonové, který napsala Eva Bartoňová Veselá. Paní Veselá se zabývala Toviným životem a tvorbou, obzvláště pak muminky. Napsané je to zajímavě a velmi čtivě. Tove ilustrovala knihy a překvapilo mě, že i Hobita. Také tu je zmínka, že toto je u nás první přeložená povídková kniha a já nabyla dojmu, že snad nakladatelství Orsini vydá ještě další takové. Ráda bych tomu věřila, protože jsou to tak pěkné povídky, že chci další. A na úplný závěr nalezneme další haiku od paní Veselé pro Tove, což je moc pěkné :)

Myslím, že knihu mohu doporučit všem, kdo chtějí přečíst něco nového, zajímavého a nenuceného. A pro milovníky Tove Jansson je to snad povinnost :) 

Bodování: 

2 komentáře:

  1. Zajímavá kniha, ale i po přečtení tvé recenze vůbec netuším, co od ní očekávat. Jaký je žánr příběhů či jestli jsou veselé. Je to taková tajemná kniha pro mě :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kniha obsahuje takové netypické příběhy. Jak jsem napsala v "O knize", jsou spíše hozeny do přírody. Je z nich hodně cítit, že Tove přírodu milovala. Jedna povídka je skoro jako fikce, druhá zase detektivka. Jedna je z dětského prostředí a jiné zase tajemné. Možná by se hodilo označení novely. Každá povídka je prostě jiná. To se snad ani nedá popsat :D

      Vymazat

Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)