úterý 5. prosince 2017

Recenze ⭑ Vlčí léto laponského mlynáře ⭑ Arto Paasilinna

Autor: Arto Paasilinna
Originální název: Ulvova mylläri
Přeložil: Jan Petr Velkoborský
Ilustrace: Jiří Slíva
Graficky upravil a obálku navrhl: Pavel Hrach
Nakladatelství: Hejkal
Rok a místo vydání: 2007, Havlíčkův Brod
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 208
Doporučená prodejní cena: 219,- Kč
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-86026-53-4

O knize:
Příběh odehrávající se těsně po válce. Gunnar Huttunen se jednoho dne nastěhoval do polorozpadlého mlýna na okraji vesnice Suukoski. Postupně ho vyspravil, začal lidem z vesnice dělat šindele a později mlít mouku. Jenže tento mlynář to neměl tak úplně v hlavě v pořádku. Po nocích začal výt na měsíc, a to vždy, když mu bylo smutno nebo měl radost a dětem z vesnice předváděl různá zvířata. Jenže lidem se to přestalo líbit a začali o něm šířit, že je blázen.

Po celém tom bláznovství ho šoupli do blázince v Oulu, aby od něj měli pokoj. Jenže Gunnarovi se podařilo odsud utéct a tak jednoho dne vesničané opět uslyšeli vytí. Musel se před nimi skrývat a hon na mlynáře začal…

Můj názor:
Další z Artových skvělých příběhů. Je neobvyklý, úsměvný a ať chcete nebo ne, trošku se pozastavíte nad otázkou "Kdo je tady blázen?". Svým nevtíravým spisovatelským umem podsune otázky a satirickým humorem na ně rovnou odpoví. Pojďme se ale podívat na samotný příběh a konečné hodnocení.

Jak jsem už psala, příběh je to opravdu skvělý. Má neotřelý nápad, zajímavé myšlenky a konečný výsledek pohladí milovníky tohoto úžasného autora. Jenže i já jako jeho milovnice jsem měla ze začátku problém se začtením. Možná za to může fakt, že jsem knize zprvu nevěnovala úplnou pozornost. A asi po 50 stránce jsem tomu přišla na chuť a stránky utíkaly jedna za druhou. Knihu jsem vlastně četla podruhé. Poprvé před rokem 2012 (než jsem si začala psát seznamy) a pamatuji si, že tenkrát mě docela nudila. Tenkrát bych dala sotva tři hvězdičky. To se ovšem za ty roky změnilo. Teď dám o hvězdičku víc, protože jsem se bavila a děj krásně ubíhal. A knížka mi zabrala chvilku, za odpoledne to máte přečtené.
 
Gunnar touží po svobodě a dává to najevo tak trochu jinak, než jak je zvykem. Chce žít klidný život, jen občas si zavýt. Lidé se bojí výstředností a změn. Bojí se tak trochu jiného života, vše musí běžet podle zajetých kolejí. A Gunnar z těchto kolejí vybočuje. Je tu nádherná ukázka toho, čeho všeho jsou lidé schopni, když je někdo jen trochu jiný a nezapadá do společnosti jako všichni ostatní. Když nepanáčkuje, jak si vesničané písknou.

Gunnariho mi bylo líto. Vždyť v jádru to je prima chlap. Šikovný, chytrý, jen trochu zvláštní. A takové lidi vesničané asi nepotřebují. Kdyby mu dali aspoň šanci. Ale ne, oni ho loví jako divou zvěř. Naštěstí není sám, má spojence, i když je jich poskrovnu. Přece jen i mlynář, i když zvláštní, pozná lásku a přátelství. A to se mi líbí. Že v celé knize nebyl jen hon na něj a vůbec to nadávání a tak vůbec. Že se našel i někdo, kdo ho měl rád a nosil mu jídlo a pomáhal mu.

Myslím, že Vlčí léto laponského mlynáře je jedna z povedenějších vyprávění, co Paasilinna napsal. A přestože to nemá plný počet, i tak doporučuji :)

Bodování:

2 komentáře:

  1. Tak tato kniha přímo srší originalitou, moc pěkná recenze. Děkuji za tip:)
    Knihokopka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Po knize se určitě podívej. Věřím, že nebudeš zklamaná :)

      Smazat

Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)