středa 18. dubna 2018

Recenze ⭑ Svědkyně ohně ⭑ Lars Kepler

Autor: Lars Kepler
Originální název: Eldvittnet
Přeložila: Azita Haidarová
Obálka: Martin Pecina
Nakladatelství: Host
Rok a místo vydání: 2012, Brno
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 525
Doporučená prodejní cena: 349,- Kč
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-7294-661-7

3. díl ze série Detektiv Joona Linna – zde mohou být zodpovězeny otázky z předešlých dílů!!

O knize:
Joona Linna je povolán jako pozorovatel k dvojité vraždě do Birgittina dvora, Střediska speciální výchovné péče pro mládež. Jsou zde nalezeny dívka Miranda a ošetřovatelka Elisabeth. Každá je zavražděna jinak a na jiném místě. U Mirandy je ovšem zvláštní to, že na ní není ani kapička krve a přes oči má položené dlaně, jakoby nechtěla vidět svého vraha.

Joona jako pozorovatel nemá žádné pravomoce, přesto se snaží udělat vše, aby zadržel vraha a nebyly další možné oběti.

Můj názor:
Po neskutečně dlouhé době jsem se konečně vrátila k detektivu Joonu Linnovi a teď nechápu, proč jsem ho odložila k ledu, na takovou dobu. Nečekala jsem žádný bravurní příběh, spíše něco průměrného, asi jako u předešlých dvou dílů. Opak však byl pravdou…

Příběh začíná klasickou vraždou, kdy je v noci v odlehlém výchovném domě pro mladistvé zavražděna dívka jménem Miranda a ošetřovatelka Elisabeth. Už z prvních stránek je patrné, že to bude nelehký úkol, najít vraha. Protože si počíná velmi okázale a tajemně, navíc je to docela strašidelné: v noci, kde nikdo není, jen sama žena s několika děvčaty a na dvoře štěkajícím psem. Nikde nic, jen les. Ihned jsem byla zvědavá, kdo mohl něco takového spáchat a věřte mi, že tajemné, napínavé a dobrodružné je to po celou knihu.

Kapitoly jsou velice krátké, dvou až pěti stránkové. Tudíž se to čte velmi rychle a svižně. Věřte mi, v jednu chvíli jsem byla ve čtvrtině knihy a nechápala jsem, jak jsem to mohla tak rychle zvládnout. Joona byl vždycky takový nijaký detektiv, nemastný neslaný. Ale tentokrát jsem si ho oblíbila a na konci knihy se dovíme něco z jeho dávné minulosti. Už teď lituji, že jsem si tenkrát v knihovně nevzala i čtyřku, protože konec je otevřený a nechá ve Vás takový ten "okamžitý chtivý" pocit. 

Vše nabere jistý spád, když se o slovo přihlásí žena jménem Flora Hansenová. Tvrdí, že viděla vražednou zbraň a záhy i ducha mrtvé dívky. Flora tvrdí, že se živý vyvoláváním duchů a ráda by za nějaký peníz pomohla i policii. Jenže policie si myslí něco jiného a nakonec musí Flora vynaložit ještě větší síly, aby ji začali poslouchat. Popravdě mi tato žena byla dosti nesympatická. Na duchy nevěřím a živit se vyvoláváním, je přece nemožné… Přesto jsem si v jednu chvíli říkala, že jí začíná strašit ve věži a následně jsem ji začala litovat. Víc prozrazovat nechci, bylo by toho moc. Jen zdůrazním, že Flora vnese do příběhu jisté světlo.

Také bych měla zmínit mladičkou Vicky Bennetovou. Uprchlici z nápravného zařízení pro mladistvé. Jak příhodné, že utekla zrovna v tu noc, kdy byla zavražděna Miranda s Elisabeth. Samotná vražda byla zvláštní a čistá. A Vickyina minulost je také strašná, není divu, že po ní pátrá celé Švédsko. Obzvlášť po tom, co se stalo to s Dantem. Pořád mi tu něco nesedělo a nutno podotknout, že jsem měla částečnou pravdu. Jen jsem tomu moc nechtěla věřit a věřte mi, že závěr knihy předchází jedno napětí druhé. No ano, kniha je doslova prošpikovaná akcemi, ale nenásilnými a opravdu Vás vtáhnou přímo do děje.

Na zadním přebalu knihy najdeme klasické ohlasy na knihu. Jeden hlásá: „Inspektor Joona Linna má schopnost obrat nás všechny o pár hodin spánku.“ To mohu potvrdit, mě o pár hodin spánku připravil. A vůbec toho nelituji :)

Bodování: 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)