pátek 11. května 2018

Recenze ⭑ Vypravěčka ⭑ Jodi Picoult

Autor: Jodi Picoult
Originální název: The Storyteller
Přeložila: Ivana Nuhlíčková
Obálka: Soňa Šedivá
Nakladatelství: Ikar
Rok a místo vydání: 2014, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 512
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-249-2607-0

O knize:
Sage Singerová je pekařkou, kde pracuje jen noční služby, aby žila v ústraní. Nikoho nevyhledává, a tak je její život osamělý. Při jednom sezení při skupinové terapii, kde se snaží vypořádat se smrtí své maminky, se ovšem seznámí s milým a všemi oblíbeným devadesátníkem Josefem Weberem. Po několikátém povídání ji požádá, aby mu asistovala při sebevraždě. Aby ji přesvědčil, svěří se jí, že byl důstojníkem SS. Její kořeny jsou židovské a co víc, její babička přežila holokaust. Má mu vyhovět? A nebude to vražda? Nebo jen pomsta a jistá spravedlnost?

Můj názor:

Vypravěčka je jedna z mála knih, která mě lákala hned po vydání. Ne jen že má úžasnou obálku, ale těšila jsem se na další bravurní příběh plný emocí a prožitků. Dostalo se mi neuvěřitelného příběhu, který mě tak trochu zasáhl a ještě po týdnu si říkám, jestli je to vůbec možné. Žije ještě některý z nacistů?

Prologama se to v poslední době jen hemží, takže i zde nejsme ochuzeni. Ne jen že je zajímavý, ale ještě nás navnadí. Po pravdě řečeno, asi až v polovině knihy jsem pochopila, co vlastně znamenal a jaký měl význam. Nechtělo se mi tomu věřit, ale je to tak. A co je ještě zajímavější, vůbec celé to provázení knihou je nejen zajímavé, ale také oživující. Protože onen prolog je postupně dopisován a po celou knihu se nám dostane ještě jednoho příběhu. Škoda, že to nebylo dopracováno do konce, ráda bych věděla, jak to s Aleksem dopadlo…

V knize se dostaneme pod kůži nejen Sage, hlavní hrdince, ale také Leovi a Josefovi a hlavně Mince. Každá z postav se nám přiblíží, předloží svůj dosavadní život, vypoví se ze svého strachu či okamžiku, kdy byli změněni a nakonec s nimi zažijeme prožitky, kdy je nám až líto se s nimi loučit. Přesně tak lehce a přitom poutavě Jodi Picoult píše. Každá z postav je jedinečná a toto téma opravdu není jednoduché a klobouk dolů, že se do něj pustila s takovou vervou a dotáhla to do konce. Se Sage prožijeme obavy z dalších dní a strach, který námi prostoupí do každé buňky. Ale nejvíce prožijeme s Minkou, protože ona přežila holokaust a její vyprávění je odzbrojující, děsivé, hltavé a bolestné.

Je jednoduché soudit, ale když by se někomu z nás stalo, co Sage, nevěřím, že bychom jednali okamžitě či impulsivně. Vyskýtá se nám otázka, zda je pomsta jediné a to správné řešení či počkat, rozmyslet a pak jednat. Protože Josefova minulost je strašná a opravdu nevím, jak bych se na jejím místě zachovala já, obzvlášť, kdyby se to dotýkalo mé rodiny. Zabít či nezabít, pomstít či nepomstít. Vážně nevím, určitě si zasluhuje rozsudek, protože jeho činy jsou neomluvitelné, ale není lepší ho předat soudu? Nebo když už zabít, tak proč jednoduše a bezbolestně, když on sám a spousta jiných se chovala chladnokrevně, bezmyšlenkovitě a bez jakýchkoliv výčitek? Nepatřilo by sem "oko za oko, zub za zub"? Vím, že zabíhám do tématu, kdy by se o tom dalo diskutovat celé hodiny, ale toto je debata na dlouhou dobu. Neměla by být opomíjena a už vůbec ne zapomenuta. Protože připomínkou toho zvěrstva, kterého se nacisti dopustili, můžeme případnému opakování minulosti zabránit. Jodi Picoult napsala nejen skvělý příběh, ale zasela semínko, které vzklíčilo, vyrostlo a nikdy nezvadne.

Jak jsem už psala, nejvíce mě zasáhlo vyprávění Minky a jsem za to ráda, protože přišlo v pravý čas. Děj začal upadat do určité stagnace a změna pohledu byla vítaná a oživující. A když jsme se dostali pod povrch, Jodi znovu zvolila jinou strategii a vrátili jsme se za Sage. Ovšem její prozření a následné štěstí je sice vítané, ale už otřelé a bohužel předvídatelné. S jistotou jsem už od prvních stránek, kdy se na scéně objevil Leo, tušila, jak to nakonec dopadne. Zato s Josefem jsem byla vedle. Nečekané a tady Sage překvapila, protože toto jsem netušila. Takže ano, závěr byl očekávaný, ale i překvapující. Nevěříte? Tak si knihu přečtěte :)

Sage je pekařka, takže nás po celou knihu provází její výrobky, které jsou popsány tak lahodně, že jsem pokaždé měla chuť se do nějakého pečiva zakousnout. Stále častěji zjišťuji, že mě těší a baví číst o jídle a ještě více mě nadchne, když najdu nějaký recept nebo jen nápad na oběd.

Přestože se mi kniha líbila, s jistotou mohu říct, že knih s touto tématikou jsem přečtená. Už žádná válka, koncentráky ani dozvuky z války či prožitky Židů. V poslední době jsem těchto knih přečetla opravdu hodně a vážně si potřebuji dát oddech, takže se asi vrhnu na nějakou fantasy :) Každopádně každému, kdo je ochoten, knihu doporučuji, protože je to jedinečný příběh plný morálních otázek a úvah a měl by být čten.

Bodování:

2 komentáře:

  1. Vidíš, ty si dáváš od válečných příběhů pauzu a já po delší době na ně možná "najedu". Zrovna sepisuju přírůstky a mám tu jeden český válečný příběh a možná to bude pobídka k tomu, abych se vrhla i na další. Třeba takovou Vypravěčku jsem ještě nečetla, ale určitě to mám v plánu. Jsem ráda, že se ti líbila, Jodi se umí popasovat snad s každým tématem, takže na tuto se určitě chystám. Pak mám doma ještě Pekařovu dceru a Pád třetí říše a Železné včely a kdoví jaké ještě válečné příběhy, ale nebyla na ně nálada.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jich přečetla v poslední době opravdu hodně a cítím, že je to najednou moc. Potřebuji načerpat síly z jíných témat, něčeho odlehčenějšího (i když nevím, zda mé nově vybrané knihy jsou zrovna odlehčené :D). Vypravěčku určitě doporučji, je vážně skvělá. A přestože jsem konec tak trochu čekala, přesto dokázala překvapit :) Z tvých třech zmíněných knih je mi známa jen Pekařova dcera. Pokud se rozhodneš je přečíst, ráda si počkám na tvé dojmy a pak je jednou třeba také zařadím na seznam :)

      Vymazat

Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)