pondělí 30. července 2018

Recenze ⭑ Dvě věže ⭑ John Ronald Reuel Tolkien


Autor: John Ronald Reuel Tolkien
Originální název: The Two Towers
Přeložila: Stanislava Pošustová
Nakladatelství: Argo
Rok a místo vydání: 2006, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 468
Zdroj: půjčeno
4. vydání, v nakladatelství Argo 1. vydání
ISBN 80-7203-727-7

2. díl ze série Pán prstenů – zde mohou být zodpovězeny otázky z předešlého dílu!!

O knize:
Společenstvo se rozbilo a roztrousili se po Středozemi, každý z jiného důvodu. Frodo se Samem putují do nebezpečné země zvané Mordor, kterou obývá Sauron. Jejich cestu jim ovšem zkříží Glum, se kterým uzavřou dohodu. Naproti tomu Aragorn, Gimli a Legolas stíhají skřety, kteří zajali zbývající dva členy společenstva, hobity Smíška a Pipina. Jejich zajetí ale není věčné a po úspěšném úprku se dostávají do temného lesa Fangorn, který se začíná probouzet. Dokáží všichni hrdinové dojít svému osudu a najdou společnou cestu?  

Můj názor:
Druhým dílem Pána prstenů jsou Dvě věže. Mezi oběma díly jsem si dala malou pauzu. Byla jsem zvědavá a napjatá, jaký dojem na mě udělá a zda budu stejně nadšená. No, tak se na to pojďme podívat
:)

Dvě věže začínají malým připomenutím, co se stalo v minulém díle, což je skvělé připomenutí pro zapomnětlivce (ovšem kdo by něco takového zapomněl, že?). A stejně jako Společenstvo prstenu, i tato kniha je rozdělena na dvě knihy, tedy Kniha třetí a Kniha čtvrtá. Zajímavé je, že každá část se zabývá jiným dějem. Zatímco se v první knize začteme do příběhu s Aragornem, Legolasem a Gimlim, v té druhé knize zase sledujeme putování Froda se Samem. Každá část tohoto příběhu je jinak napínavá a jinak nebezpečná, ale přesto poutavá a zaručeně ne nudná.

Legolas, Gimli a Aragorn se pustí do boje u Helmova žlebu a potkávají se s Rohany, s kterými si vytvoří silné přátelství a mocné spojence. Ale co se mi nejvíce líbilo, bylo samozřejmě pošťuchování mezi Gimlim a Legolasem. Na toto jsem dávno zapomněla a vážně jsem se pobavila. Pak samozřejmě naši dva ztřeštění hobiti Pipin a Smíšek. Jejich vpadnutí do Fangornu bylo odvážné a opravdu měli štěstí, že narazili na toho správného enta. Vůbec celé jejich dobrodružství od skřetů po bitvu bylo zajímavé a pěkně to odsýpalo.

Co se týče našeho hobitího hrdiny, který má ten největší a nejtěžší úkol, jeho cesta byla o poznání pomalejší. Jejich zajmutí Gluma bylo sice dobré, ale hodně si pamatuji z filmu, takže pro mě nedostačující (no jo, to když srovnáváte film a knížku). Přesto jsem očekávala, kdy jim konečně dojde, že je Glum využívá nebo kdy k tomu konečně dojde. Naštěstí pro mě jsem vůbec, ale absolutně vůbec (!) si nepamatovala jejich zakončení v tomto díle, protože pro mě to bylo jedno překvapení za druhým. Tak zaprvé takový Faramir. Jeho vpadnutí do děje bylo osvěžující a dodalo to takovou tu jistotu, že zase bude lépe. No a pak Odula. Tohoto hrůzného pavouka (fuj) si samozřejmě pamatuji, ale jejich boj ne. Jak se z boje vůbec vyhrabali? A jak se zachoval Sam? Tolik otázek a já jen koukala a koukala (no jo, skleróza je těžká nemoc :D). Ale úplně nejlepší byl úplný závěr, který je tak krásně otevřený, že jsem si okamžitě musela jít pro poslední díl.

Dvě věže jsou opět další krásnou ukázkou, jak si Tolkien s celým příběhem pohrál a jak to měl krásně promyšleno. Bylo to krásně napsané, a přestože to má pár světlých chvilek, řadím ji mezi ty nejlepší fantasy, které jsem zatím četla. Našla jsem tu spoustu krásných myšlenek, ale i naději a touhu. Protože i v té největší tmě se může najít malá skulinka světla. 

Když to shrnu, každá část této knihy je napínavá a velmi čtivá. Každá postava mě něčím opět uchvátila a strašně ráda jsem se k četbě vracela. Dvě věže jsou o poznání lepší a určitě není nad čím přemýšlet :)

Bodování:

4 komentáře:

  1. Musím se přiznat, že mne nikdy nelákalo si Pána prstenů přečíst. Jen Hobita a toho jsem četla na třikrát, než jsem se začetla. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu. Mě také trvalo dost dlouho, než jsem sebrala odvahu. A Hobita jsem poprvé četla asi na dvakrát a strašně dlouho. Podruhé to bylo o hodně lepší, jako s Pánem prstenů. Tolkienovi se prostě musí dát více šancí..

      Vymazat
  2. Já jsem upřímně Pána prstenů ani nikdy neviděla film, nikdy mě to nijak nelákalo, ale zase mám ráda fantasy, tak si říkám, že bych se na něj mohla podívat. Kniha by mě asi nebavila už vůbec, žánr fantasy radši vidím na obrazovce, než ho čtu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fantasy mám ráda, dříve jsem nečetla skoro nic jiného a teď se k němu občas ráda vrátím. Ale chápu to, i já měla ze začátku jisté rozpaky a dlouho jsem odolávala. Ale teď jsem ráda, že jsem to zkusila a líbí se mi :)

      Vymazat

Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)