neděle 13. března 2016

Recenze ⭑ Stará dáma vaří jed ⭑ Arto Paasilinna

Autor: Arto Paasilinna
Originální název: Suloinen myrkymkeittäjä
Přeložila: Markéta Hejkalová
Ilustrace: Jiří Slíva
Graficky upravil a obálku navrhl: Pavel Hrach
Nakladatelství: Hejkal
Rok a místo vydání: 2005, Havlíčkův Brod
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 176
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 80-86026-30-2

O knize:
Stará paní Linnea Ravasková je vdova, za kterou jezdí její synovec Kauko Nyyssönen jednou měsíčně jen z jednoho důvodu. Pokaždé po ní vyžaduje důchod. Linnea mu to trpí mnoho let, vždyť ho v podstatě vychovala, houpala na kolenou, chodila za ním do pasťáku a vůbec pokaždé ho vytáhla z problému. Jenže pohár trpělivosti tentokrát přetekl. Zavolala na něj a jeho kumpány policii a sama utekla do Helsinek za svým přítelem. Její přítel Jaakko Kivistö je doktor. Přivítá ji s otevřenou náručí a postará se o ni. A zatímco se Linnea v Helsinkách dává dohromady, Kauko se svými kumpány vymýšlí plán, jak Linneu sprovodit ze světa…

Jenže Linnea je, ač osmdesátiletá, čiperná a plna života, jako kdyby jí bylo dvacet. A i když se jich k smrti bojí, snaží se zachránit si svůj vlastní krk. Pravda, poněkud netradičně a neuvěřitelně.

Můj názor:
Abych řekla pravdu, byla jsem překvapena, co čtu, protože jsem toto od Arta nečekala. Ano, je to humorista, který si vyžívá v černém humoru a tak trochu i v satiře, ale přesto… Stará paní, která se bojí svého synovce a jeho kumpánů, namíchá jed, který ji má od nich zachránit. Ale osud zamíchá kartami úplně jinak. Až jsem koukala a byla překvapená. Mile překvapena :) Z čehož vyplývá, že i když mě Arto překvapil, byla jsem nadmíru spokojená :)

Zajímavé je číst Linneiny vzpomínky na časy, kdy ještě žil její muž nebo když vzpomíná na své přátele. Paní plukovníkové jsem fandila od začátku do konce. Milá paní, která se snaží zachránit. A Kauko? Ten grázl mi byl protivný od samého začátku. A jak už bylo napsáno: "I staří lidé mají právo na život podle svých představ." S čímž souhlasím. Ať už každý prožije svůj život jinak, každý jednou zestárne a tak by měla být nějaká ta úcta. Vždyť, každý to jednou zažijeme. Myslím, že Arto Paasilinna nadhodil skvělé téma, nad kterým by se měl nejeden zamyslet…

Nemohu jinak než nedat plný počet, tak dobrá tato kniha byla a rozhodně doporučuji!

Bodování:

2 komentáře:

  1. O této knize v pozitivním duchu psala už Kamča (Hlava plná knih). Po přečtení Tvé pochvalné recenze je tedy stoprocentní, že se po ní podívám :)
    Měj se!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tuto knihu (a samotného autora) mám hrozně ráda. A ráda se k ní vracím. Určitě se po ní podívej. Myslím, že nebudeš litovat :)

      Smazat

Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)