pátek 12. ledna 2018

Recenze ⭑ Oceán na konci uličky ⭑ Neil Gaiman

Autor: Neil Gaiman
Originální název: The Ocean At The End Of The Lane
Přeložil: Petr Caha
Grafická úprava obálky: JrK-Studio
Ilustrace na obálce: Lane Coder / Gallery Stock
Nakladatelství: Polaris
Rok a místo vydání: 2013, Frenštát p. R.
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 184
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-7332-206-9

O knize:
Náš hrdina se po čtyřiceti letech vydal do místa, kde jako sedmiletý chlapec žil. Vydal se k "oceánu" na konci uličky, sedl si a začal vzpomínat.

Tenkrát hledač opálů ukradl auto jeho rodičů, zajel kousek od jejich domu a spáchal v něm sebevraždu. Zanechal dopis na rozloučenou a už tehdy muselo být jasné, co se událo. Tento sebevrah otevřel bránu do jiného světa. Začali se dít divné věci a jen onen malý, sedmiletý chlapec věděl, co se děje. Že se děje něco nebezpečného, hrozivého a že to nemohl nikomu říct.

Jen jeden člověk věděl, co se děje a dokázal to zastavit. Jedenáctiletá dívka Lettie věděla, jak proti tomu bojovat. Bylo jí opravdu jen jedenáct? A stalo se to všechno?

Můj názor:
Moje druhé seznámení s Neilem Gaimanem. Byla jsem hrozně moc zvědavá, jestli tento autor za to stojí. Jedni ho obdivují, druzí zatracují. Na jakou stranu se přikloním?

Je to dobrý nápad a pro někoho určitě chytlavé. Já bohužel musím říct, že mezi tyto lidi nepatřím. Četlo se to špatně, některé části byly zbytečně natáhé a vůbec to bylo nudné a občas jsem se ztratila. Je sice pravda, že mě to chvilkami chytlo, ale hned zase pustilo. Je vidět, že je to příběh pro děti. Jsem si jistá, že zrovna tato kniha by v dětství byla pro mne utrpením. Tak jako spousta jiných. Svým způsobem je to tajemné, nadpřirozené, napínavé a pro někoho určitě kouzelné.

Je tu trochu krutosti a chybějící láska. Malý chlapec rád utíká do světa knih, od všeho a všech. Je jen sám, se svými příběhy. Jenže když se stane ona hrozná věc a nadpřirozené bytosti začnou obléhat jeho kraj a hlavně jeho rodinu, zjistí, že útěk ke knihám není vždy dobrý. Ze všeho nejvíc si přeje své rodiče. Chápající a milující rodiče. Ukázka toho, jak moc malé dítě potřebuje rodiče a jak moc je v takových chvílích zranitelné.

Pokud patříte mezi Gaimanovi fanoušky, kniha se Vám bude určitě líbit. Já osobně bych ji nedoporučila nikomu. Nebo spíše ani nevím, jaké skupině čtenářů bych ji doporučila. Pro mne tedy zklamání. Čekala jsem něco úžasného jako Hvězdný prach. Na Gaimana ovšem nezanevřu, Američtí bohové (a některé další) je prý skvělá kniha. No, doufám, že to nebude něco v tomto stylu.

Bodování:

2 komentáře:

  1. Tuto knihu jsem neznala do doby, než se luštila Knižní šifra 2017 s Martinusem. Tato kniha zrovna byla ukrytá v obraze. A jak vidím podle tvé recenze, nebude to ani nic pro mě :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že o nic nepřijdeš. Kniha je spíše pro zaryté fanoušky a to my dvě bych řekla nejsme :)

      Smazat

Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)