sobota 7. dubna 2018

Recenze ⭑ Doba krkavců ⭑ Martina Šrámková

Autor: Martina Šrámková
Grafická úprava obálky: Lukáš Tuma
Ilustrace na obálce: Karel Zeman
Nakladatelství: Epocha; edice Pevnost (svazek 47)
Rok a místo vydání: 2009, Praha
Vazba knihy: brožovaná
Počet stran: 192
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-7425-006-4

O knize:
Vědma Jadwiga už nechce bojovat, trávit, zabíjet, kout pikle. Chce žít v klidu a míru a tvořit a prodávat bylinné masti. Za svůj život toho zažila a prožila už dost, a tak si řekla, že je na čase ustoupit a zapomenout. Jenže na Jadwigu se nezapomíná. Vždy se najde někdo, kdo ji obviní z travičství nebo si na ni vzpomene jako na vědmu a bude chtít službičku. Podaří se jí říct ne?

Můj názor:
Nakladatelství Epocha se po nakladatelství Wolf Publishing ujala projektu a ve spolupráci s Pevností vydává sci-fi a fantasy knihy našich českých autorů. Je to obdivuhodná sbírka, kterou jsem se kdysi rozhodla vlastnit a přečíst. Spousta knížek mi ještě chybí a Epocha dál vydává knihy a já věřím, že se jednoho dne konečně odhodlám a dokoupím zbytek. Se čtením už je to trošku horší, však mě znáte :D Ale rozhodla jsem se tento seznam zmenšit o jednu a panečku, to byla jízda! :) 

Přiznávám, že Dobu krkavců jsem si vybrala jen proto, že ze všech zbylých knih byla tahle nejužší. A po přečtení jsem litovala konce, protože bych snesla ještě jednou tak dlouhý příběh. Samotná kniha obsahuje 3 povídky: Kapesník pro princeznu, Doba krkavců a Špatné časy. Zprvu mi přišlo, že se Martina Šrámková hodně zhlédla v Zaklínači od Sapkowského a stylem psaní se přiblížila Petře Neomillnerové. Když pominu tyto dva fakty, do příběhu mě dokázala vtáhnout téměř okamžitě. Píše stejně barvitě jako Petra a pro sprostá slova nejde daleko (v menší míře).

Jadwiga se chce od všeho oprostit. Už nechce být ta zlá. Nechce trávit, zabíjet ani se účastnit válek. Její jediná naděje je zapomenout a hodlá se usadit někde daleko, kde ji nikdo nezná. Jenže ve všech třech povídkách se jí to vymstí. Jednou je obviněna, podruhé zverbována a potřetí srovnává účty. Ani v jedné se jí nechce nic řešit a ničeho se účastnit. Ale všichni mají dlouhé prsty a nakonec ji přinutí. Jadwiga musí využít svých dovedností, aby úkoly splnila a zachránila se.

Nejvíce se mi líbila prostřední povídka, Doba krkavců. Ta byla také nejdelší. Bylo to napínavé a já byla hodně zvědavá, jak všechno vyřeší. Přežije Jusufina? A co její milenec? Jsou tu i elfové a ti jsou stejně nemilosrdní a hrdí, jako v Zaklínači. Je to jejich zem a chtějí i zpět. A čarodějové jsou zlomyslní a myslí jen na své zájmy. V jistém smyslu to je Zaklínači podobné, ale mně se to opravdu líbilo a vlastně až touhle povídkou jsem se začetla. Je to čtivé, chytlavé, surové a své. Autorka vytvořila svět, který se mi zalíbil, a chtěla bych více. Vědma Jadwiga se stala mou oblíbenou fantasy postavou.

Pokud máte rádi nevšední fantasy příběhy, které jsou syrové, drsné a nic romantického (jak to teď bývá), zkuste Dobu krkavců. Nečekala jsem nic světoborného a dostalo se mi kvalitního čtení, ke kterému se budu ráda vracet. A k autorce se určitě vrátím.

Bodování:

2 komentáře:

  1. Pěkná recenze, o knize jsem vůbec neslyšela, ale po přečtení anotace a tvé recenze, mě docela zaujala. :) A to i přešto, že povídkové knihy moc nemusím. :))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To mě těší :) Ráda navnadím na knihy, do kterých by člověk třeba vůbec nešel a tato stojí opravdu za to :)

      Smazat

Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)