úterý 25. června 2019

Recenze ✩ Poslední výročí ✩ Liane Moriarty

Autor: Liane Moriarty
Originální název: The Last Anniversary
Přeložila: Šárka Kadlecová
Obálka: David Dvořák
Nakladatelství: Ikar
Rok a místo vydání: 2017, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 400
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-249-3369-6

O knize:
Sophie je téměř čtyřicetiletá žena, která prahne po rodině. Má to ovšem jeden háček: nemá partnera. A tak se utápí v neustálých myšlenkách, zda ještě někdy zakusí mateřský cit. Jedno dopoledne jí do práce zavolá bývalý přítel Thomas, že by si s ní potřeboval vážně promluvit. Tetička Connie jí v závěti odkázala svůj dům na Ostrově počmáraných blahovičníků. Její život se rázem proměňuje, avšak musí čelit některým příbuzných dávající velice jasně svůj nesouhlas. A pak, je tu přece to tajemství, které by se konečně mohlo vyřešit. A Veronika je velmi neoblomná a ráda by o tomto ostrovním tajemství napsala knihu.

Můj názor:
Když jsem si začátkem roku stanovila, že chci letos přečíst všechny knihy Liane Moriarty, nemyslela jsem si, že se toho budu držet tak dlouho. Poslední výročí je pátá kniha, kterou jsem přečetla, a už mi chybí jen Manželovo tajemství a Na co Alice zapomněla. Teď se ale pojďme podívat na již zmíněné "výročí".
Osud si s námi někdy prapodivně zahrává
Příběh má necelých 400 stran a některé kapitoly jsou vskutku krátké. Chvíli mi ovšem trvalo, než jsem se začetla, protože jsem se prostě nemohla zorientovat. Často se totiž přeskakovalo od jedné osoby k druhé a asi až s padesátou stránkou jsem se s příběhem dokázala sžít. Ale až po dalších zhruba padesáti stránkách mě kniha pohltila a dočetla jsem ji s nadšením a očekáváním.

Vše začne tím, když tetička Connie odkáže Sophii svůj dům. Na takovém "daru" není nic špatného, pokud ovšem nejste bývalá přítelkyně. A to přesně Sophie je. Před několika lety se totiž rozešla s Thomasem, který je s tetičkou Connie tak trochu spjat. Ona vlastně celá rodinná historie je zamotaná a opravdu drahnou chvíli mi trvalo, než vše do sebe zapadlo. Každopádně některým Thomasovým příbuzným se tetiččino rozhodnutí nelíbí a jsou rozhodnuti Sophii zatopit.

Skutečná historie ovšem začíná dávno před lety na Ostrově počmáraných blahovičníků, když se z ničeho nic vypařili manželé Munroovi. Jenže svoje maličké děťátko nechali v domě a už o nich nikdo nikdy neuslyšel. Děťátko našly Connie a její sestra Rose, které vše nahlásily na policii a rozhodly se o děvčátko postarat. A právě z tohoto děvčátka je Thomas a jeho rodina. Měl tedy dům zdědit někdo z jeho rodiny, třeba Veronika?
„Ty si fakt myslíš, že nám to projde?“
„Kdybych si to nemyslela, tak to přece nenavrhuju.“
„Mohly bychom jít do vězení. To je moje třetí nejhorší noční můra. Tu první mám z trychtýřových pavučin, druhou z porodu a třetí z toho, že půjdu do vězení.“
Sophie mi byla sympatická. Táhlo jí na čtyřicítku a po rozchodu s Thomasem si nenašla žádného chlapa. Proč se s ním vlastně rozcházela? On je šťastně ženatý a má dítě, kdežto Sophie stále nic. Soucítila jsem s ní a částečně mě i pobavil Connin důvod z odkázání domu. Sophii však tikají biologické hodiny, takže se neustále potýkáme s "co by kdyby". Ovšem závěrečná scéna, kdy se rozhodne pro dítě je překvapivá…

Samotná Connie byla prohnaná. S ní se potkáme jen v minulosti nebo ve vzpomínkách, ale i to bohatě stačí. Působila na mě jako milá, starostlivá žena, která si šla tvrdě za svým. Byla veselá a odvážná. A z mála dokázala vybudovat mnoho. Obdivuhodná žena, která by si zasloužila úctu. A strašně ráda bych ochutnala její toasty se skořicí.

Příběh je zajímavý, nápaditý a trochu tajemný. Na Ostrově počmáraných blahovičníků je tajemství, které se můžete dozvědět, až dovršíte čtyřicátého věku. Byla jsem hodně zvědavá, jaké to tajemství je. Není nijak světoborné a v podstatě jsem nějakou takovou kulišárnu čekala, přesto to bylo zaobaleno šokujícím efektem.

Kniha byla velmi čtivá a hodnotím ji velmi kladně. Takže určitě doporučuji ☺

Bodování:

6 komentářů:

  1. Moc pěkná recenze. :) Knihy od autorky vypadají všechny moc dobře. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) To ano, některé jsou odpočinkové a některé opravdu parádní :)

      Vymazat
  2. Ty mi vždycky svou recenzí na knihy téhle autorky připomeneš, že bych se už do ní konečně měla pustit. No nemám z toho dobrý pocit :D Recenze moc pěkně napsaná :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě těší :D Tak šup do nich :D Doporučuji začít Sedmilhářkama :)

      Vymazat
  3. Mám to stejně jako Marcelka, taky bych se měla pustit do těch, co na mě už dlouho čekají (tato z tvé recenze a pak Šílené výčitky a Na co Alice zapomněla). :(
    Snad se alespoň k některé dostanu ještě letos?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě jo :D Já jsem odholdaná ji letos zdolat. Ještě mi chybí dvě a budu se moct vrhnout na jiného autora :D

      Vymazat

Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)