úterý 11. června 2019

Recenze ✩ Proklínám řeku času ✩ Per Petterson

Autor: Per Petterson
Originální název: Jeg forbanner tidens elv
Přeložila: Jarka Vrbová
Obálka: Ivan Brůha
Nakladatelství: Knižní klub
Rok a místo vydání: 2015, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 184
Zdroj: moje knihovna
1. vydání
ISBN 978-80-242-49752-8

O knize:
Arvid Jansson je na pokraji svých sil. Jeho manželství se rozpadá a jeho matka je vážně nemocná. Proto udělá to první, co ho právě napadne: odpluje do chatky na dánském pobřeží, ve které jako chlapec strávil letní prázdniny. Snaží se se svou matkou sblížit a povědět jí mnohé, ale přes neviditelnou zeď to jde těžko. Podaří se jim znovu najít cestu k sobě..?

Můj názor:
Per Petterson je velmi oblíbený, dokonce získal několik ocenění, např. Norwgeian Critics Award, Independent Foreign Fiction Prize a mnoho dalších. U nás byly přeloženy tři knihy a dvě mě zaujaly asi nejvíce. A když tuhle knihu spolu s Na Sibiř měli v Knižním klubu ve skvělé slevové akci, neváhala jsem ani minutu. Tak jaká nakonec byla?
Vím určitě, že mě slyšela přicházet, ale neotočila se. Když jsem byl skoro u ní, řekla tiše: „Ahoj.“
Ani pak se neotočila, jen pokračovala: „Počkej chvíli, nemluv hned.“
„To jsem já,“ řekl jsem.
„Však já vím. Tvoje myšlenky jsem slyšela rachotit už nahoře na cestě. Jsi švorc?“
Sakra práce, vím přece, že je nemocná, že možná umře, proto jsem tady, proto jsem za ní jel, myslel jsem to vážně, a přesto jsem řekl: „Mami. Budu se rozvádět.“ 
Proklínám řeku času je opravdu kratičké čtení. Na sto osmdesáti stránkách se skrývá působivý příběh muže, který se vypořádává s minulostí i přítomností. Kniha je rozdělena na čtyři části, kapitoly jsou kratičké a vše je psáno v ich-formě. Hlavní hrdina Arvid Jansson se potácí v přítomnosti, zamotaném osobním životě, ale neustále odbíhá do minulosti. Do vzpomínek nejen na svou rodinu, ale také za svou láskou.

V prvních stránkách jsem byla zmatená. Přece jen než bylo objasněno, kdo příběh vypráví a v kterém časovém úseku se nacházíme. Ale po zvyknutí na tuto skutečnost jsem se začetla a do příběhu se takříkajíc zamilovala. Stránky utíkají rychle, příběh pěkně plyne a autor nás zahrnuje stále častěji existenciálními otázkami, na které si ovšem musíme odpovědět sami.

Arvid je sice již dospělý muž, má ženu a dvě dcery, ale jeho život přesto není úplný. Ve věku, kdy se dítě mění v dospělého, samostatného člověka, se Arvid změnil a nešel ve šlépějích, které mu byly předurčeny. Po rozmíšce s matkou se odcizili a Arvida to poznamenalo. Vždyť měli tak úžasný, dokonalý vztah, jaký může mít syn se svou matkou. Tak kde se stala chyba? A dá se ta chyba odčinit? Arvid se neustále potácí mezi mnoha otázkami, ale odpovědi nenachází. A když zjistí, že už možná bude pozdě odčinit svou mladistvou chybu, následuje ji na jejich ostrov do Dánska. Jenže někdy ne vždy jste vítaní…
Nadechl jsem se. Podíval jsem se na ni.
„Nechci tu zůstat, když odjedete,“ řekl jsem.
Slyšel jsem vlastní hlas. Bylo to trapné. Jako by vůbec nevycházel z mých úst, ale úplně z jiného místa, z jiného času, byl dětinský, ukňouraný, slabší a pisklavější než dřív. Mám v podstatě hluboký hlas, to vím určitě, ale nedokázal jsem s tím nic udělat. Nechal jsem to být. Jako proud v žaludku. Elektrický proud. Kdybych položil ruku nad pupek, zabolelo by to.  
Autor se zde zaměřil na vztah mezi matku a syna. Na to, jaké to je, když se nedokážou smířit a nikdy to mezi nimi nemůže být takové, jako dřív. Promítl do toho vše, co od takového vztahu můžeme očekávat. Naději, lásku, snahu, touhu, ale i mateřství. V příběhu se ovšem vyskytují i dobové reálie, takže se Arvid zmiňuje o komunistických ideálech nebo Berlínské zdi. A neustále se zmiňuje o knihách. Remarque, Hemingway či Faulkner. Literatura zde hraje velikou roli a autor ji v podání Arvida rozebírá a téměř ponouká k přečtení. Já sama pocítila nutkání okamžitě otevřít Vítězný oblouk nebo Tři kamarády.

Proklínám řeku času je skvělá kniha, která mě nenechala spát. Kratičký příběh, který mi vnukl nejednu myšlenku či otázku. Na jeho druhou knihu Na Sibiř se vrhnu co nejdříve a Vám knihu určitě doporučuji.

Bodování: 

6 komentářů:

  1. Moc pěkná recenze. :) O knize jsem vůbec neslyšela, ale vypadá hodně zajímavě a jistě se jedná o silný příběh.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To ano. Kniha má silný příběh. Je jedinečný, poutavý a zcela jiný, než co jsem doposud četla. Mě se hodně líbil a na autora se chci zaměřit více :)

      Smazat
  2. Krásna, KRÁSNA♥ recenzia! Veľmi pekne napísaná, precítená a nalákala si ma neskutočne :D Ale celkovo, takéto knihy, ktoré zachycujú život, vzťahy a nesú v sebe hĺbku milujem, takže ďakujem za tip - maj sa krásne! ;)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Já mám také ráda přesně tento typ literatury. Mnoho mi dají. Od této jsem to ani nečekala, ale jsem ráda, že jsem ji četla a v budoucnu se k ní určitě vrátím. Těší mě, že jsem nalákala. Určitě se bude líbit ;)

      Smazat
  3. Kniha zní slibě - tvá recenze mě zaujala, tak si knihu raději píšu ;)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Myslím, že by se ti mohla líbit. Je trochu jiná, ale osobitá a mě se prostě líbila :)

      Smazat

Děkuji za Váš čas strávený čtením příspěvku a případným komentářem :)